Jedni manželé měli dvojčata, jejichž jedinou společnou vlastností byl vzhled. Když bylo jednomu horko, druhému byla zima. Když se jeden smál, druhý brečel. Jeden byl optimista a druhý pesimista. Jen tak ze zvědavosti zkusil tatínek experiment na jejich narozeniny. Tomu pesimistovi doslova naplnil pokoj všemožnými hračkami, zatímco optimistovi dal do pokoje hromadu koňského hnoje. Když se chlapci vrátili ze školy, šel se tatínek podívat, jak zareagují. Pesimista seděl v pokoji mezi hračkami na zemi a plakal. Tatínek se ptá, proč synek pláče. Synek povídá: "Všichni mí kamarádi mi budou závidět. Budu si muset přečíst spoustu návodů k použití, než si budu moct začít hrát. Pořád budu potřebovat baterky a nakonec se všechny ty hračky porouchají..." Tatínek jde do druhého pokoje. Optimista radostí poskakuje na hromadě hnoje a zpívá si radostí. Tatínek se ptá, proč. Synek odpovídá: "Někde tady určitě je poník!"
Chlapeček vypráví, jak to bylo na procházce s tatínkem: "Jeli jsme autobusem. Pak nastoupila nějaká mladá paní. Tatínek řekl, abych vstal, aby si ta paní mohla sednout." "Tak je to správné, drahoušku. Dámám se musí vždycky uvolnit místo." "Ale já jsem seděl tatínkovi na klíně!"
Jde takhle chlápek a vidí, jak se u jednoho domu natahuje malý kluk ke zvonku, ale nemůže dosáhnout. Tak chlápek přijde ke dveřím říká: "Ukaž, já zazvoním," a opře se o zvonek. "Díkes, šéfe," povídá děcko, "a teď zdrháme!"
Novákovi, kteří bydlí v malém panelákovém bytě, na sebe dostanou chuť a tak řeknou malému Pepíčkovi, aby se díval chvíli z okna a hlásil, co se venku děje, aby ho nějak zaměstnali. Pepíček tedy hlásí: "U Ptáčků se dívaj na televizi, U Králů večeřej, U Horvátů se paní Horvátová sprchuje a u Kroutilů se souloží." Novákovi se zarazí a ptají se Pepíčka, jak na to přišel. A Peíček odpoví: "No, Honza taky kouká z okna..."